|
|
Nic není zajímavějšího a náročnějšího, než rekonstrukce, modernizace a opravy různých stavebních děl. Je to boj s tím, co ještě ponechat a co už odstranit a nahradit. Nebo nenahrazovat a vytvořit jinak? No, a v tom to je! Nalézt tu míru. Míru nutnosti, potřebnosti, ekonomičnosti,…. A do našich vlastních potíží se ještě často „namontují“ zástupci památkové péče, různí ochranáři a hnutí, pak se objeví to, co nikdo jako vadné před naprostým odkrytím za vadné ani ve snu nepovažoval a další problém k těm předchozím je na světě! Navíc člověku připadá, že naši předkové neznali metr a olovnici a pravý úhel snad také před padesáti a více lety neexistoval. Zvláště pak individuální rodinné bydlení – domky a byty – se ještě před dvaceti lety prováděly zásadně svépomocí. Nějaké výběrové řízení? O tom nikoho nenapadlo ani snít, protože :
- na stavebním úřadě Vám řekli : „Tady máš jeden, dva (nebo tři, více skoro nikdy) typových domků a jeden z nich si vyber. Nic jiného stavět nebudeš.“ Vyřešeno!
- materiál si sežeňte, kde chcete a jak to umíte. „Vypal hodně slivovice, vytoč metrák medu a připrav si hotovost na všimné.“ Existovaly v podstatě pouze jedny stavebniny a jeden kovomat, tak jakýpak výběr. Nejlepší, takřka životní známosti – vedoucí jejich prodejen!
- sehnat zedníka, který by Vám o sobotách a nedělích pracoval na Vašem domku a byl alespoň trochu „od fochu“, to bylo něco. A vybírat si? Skoro každý, kromě úplných nemehel, měl tolik práce, že nevěděl, kam dřív. A zkusit nějak moc kritizovat jeho práci, tak jste ho už víckrát neviděli a znovu jste stáli před problémem. Samozřejmě, že přidavače tvořili členové Vaší rodiny a přes týden jste volný čas trávili sháněním. S instalatéry to bylo stejné, jako s pokrývači, tesaři, klempíři atd.
No, a podle toho vypadala i výsledná práce. Někdy lepší, jindy horší, ale rozhodně ne taková, která by odpovídala dnešním nárokům na ergonomii, estetiku a hlavně pak ekonomiku bydlení. O tepelném odporu se pouze učilo ve školách a o úsporách v oblasti energií se začalo trošku přemýšlet po první ropné krizi v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Naše plánovitá ekonomika nás dovedla do stavu, kdy na trhu v podstatě nic nebylo a když, tak jen někdy a většinou „pod pultíkem“. Zlaté „hrady“ staré stopadesát a více let! Festovní zdi alespoň šedesát centimetrů z plných cihel nebo smíšené s kamenem, krovy jako hrom,…..
A právě teď je doba, kdy stavby staré dvacet a více let s ohledem na dožívající instalace, balkony, okna, sociální zařízení a fasády, nemluvě o tepelných únicích, volají po zásadních opravách. A to si můžeme říct : „Super domky!“ Horší je to s paneláky.
Tyto a spoustu dalších problémů jsme řešili, řešíme a jsme připraveni Vám pomoci vyřešit spolu s našimi spolupracovníky. Většinou bývá na prvním místě využito služeb statika, ale ani projektant, zvláště v případě opravdu historických budov, nezahálí a je připraven Vám být nápomocen. No, a samozřejmě k dispozici jsou zkušenosti našich pracovníků – řemeslníků, kteří již léta pracují na opravách i památkově chráněných staveb a pod dohledem přísných úředníků a precizní práci vyžadujících investorů. Nakonec, podívejte se do naší fotogalerie rekonstrukcí.
|
|
